"Člověk, který cestuje s touhou dozvědět se, cestuje přes všechny dálky, hlavně k sobě samému…"
Jan Werich

Training school

26. března 2015 v 3:52 |  USA 2015
AHOJ VŠICHNI!! :)

Je středa, v usa právě 21:46. U vás, co jsou doma, je čtvrtek 2:46 ráno... Sedím v místnosti pro au-pair, kde je wifi a píšu tenhle článek. O čem se právě chystáte dozvědět? O balení, o cestě, o škole a lidech kolem mě. Let´s read!! ;)




Balení je trošku kapitola sama o sobě, ale můžu říct, že jsem to zvládla docela dobře :D Myslela jsem, že sbalit se do 23 kilo je naprosto nemožný, ale světe div se, ono se mi to povedlo a ani to nebylo tak těžký. Dokonce jsem to zvládla i s dekou, polštářkem od ségry a (trochu infantilně :DD) s plyšákem. Nechápu, co jsem balila, když jsem jela do UK, protože tam jsem táhla dva obrovský kufry! :D

V pondělí ráno to bylo všechno v klídku, což bylo super. Vyjížděli jsme kolem půl jedenácté ráno. Letadlo odlétalo ve 14:45 všechno mělo být v pohodě a ještě jsem si myslela, že dorazíme s velkým předstihem... hahaha :D Samozřejmě na cestě byla nějaká objížďka, takže jsme se zdrželi, ale naštěstí ne o moc. Na letišti jsem se setkala s au-pairkou, se kterou jsem byla v kontaktu už předtím, rozloučila jsem se s rodiči (samozřejmě nechyběl brek, ikdyž jsem se tomu chtěla vyhnout.. prostě se nezadařilo a co víc, ikdyž jsem nechtěla brečet, nešlo to zastavit :D :D) a mohly jsme vyrazit. Hned na začátku jsme nabrali 20 minut zpoždění, nevím proč, ale prostě jsme vzlítali později. To jsem ještě bylo v klidu, ikdyž jsem si v hlavě pořád přemílala, že na přestup v Londýně máme jenom hodinu a čtvrt a musíme projít znovu přes kontrolu. Během letu bylo všechno v pohodě, akorát nad Londýnem jsme to najednou otočili a letěli jsme nazpátek :D :D Následovalo asi pět koleček kolem letiště a pak už jsme mohli konečně přistát. Jako abych pravdu řekla: Neviděla jsem to růžově, když jsme tak kroužili nahoře... :D

U východu z letadla už čekala letuška s číslem našeho navazujícího letu a odvedla nás k našemu gatu. Ne, nešli jsme ---> Celou cestu jsme běželi, protože gate už byl dávno zavřený a všichni čekali jenom na naší skupinku... :D Když jsem dorazila ke svému místu, s potěšením jsem zjistila, že tam sedí jenom jedna starší paní, která seděla v uličce... Hned jsem se jí zeptala, jestli bysme si nemohly vyměnit místa, protože já budu chodit každou hoďku na záchod a chodit se projít a tak :D a že bych jí pořád otravovala... A ona: NE, tohle místo jsem si vybrala :D :D No tak nic, tak jsem se nasoukala k tomu okýnku a modlila se, ať už vzlítnem, protože už jsem prostě chtěla být na místě.. Nakonec jsem si přesedla na sedadlo v uličce, protože tam bylo volno. Vlastně tam byly 3 sedačky volný a pak až seděl nějaký kluk. Mohlo mu být tak kolem 27 let, myslím. No ale proč to píšu - Od začátku, co jsem do toho letadla vlezla, mě sledoval! Kdyby to, ale NEUSTÁLE poklepával nohama, jak kdyby byl nervózní, na hlavě kapuci....Neměla jsem z něj dobrý pocit. Jak kdyby měl v plánu něco udělat! FUJ.. :D Ale nakonec v pohodě.

Na Training chool jsme dorazily strašně pozdě, asi o půlnoci, takže můj organismus měl pět hodin ráno a do postele jsem se dostala až o další hodinu později. Tenhle týden je nás tu asi jen 80 a jsme rozděleni do skupin asi po dvaceni. Hodiny jsou docela zábava a ikdyž třeba dneska jsme se učili od osmi ráno do devíti do večera, čas prostě letí rychle. :) Zítra už je čtvrtek a to znamená výlet do NYC, wohooow! :D



Mějte se všichni krásně... and keep fingers crossed, ať nám na ten zítřejší výlet neprší!! :)

Terka
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama