"Člověk, který cestuje s touhou dozvědět se, cestuje přes všechny dálky, hlavně k sobě samému…"
Jan Werich

Březen 2015

Training school

26. března 2015 v 3:52 USA 2015
AHOJ VŠICHNI!! :)

Je středa, v usa právě 21:46. U vás, co jsou doma, je čtvrtek 2:46 ráno... Sedím v místnosti pro au-pair, kde je wifi a píšu tenhle článek. O čem se právě chystáte dozvědět? O balení, o cestě, o škole a lidech kolem mě. Let´s read!! ;)



1O dní

13. března 2015 v 23:30
Ahoj všichni! :)

1O dní zbývá do odjezdu a já začínám být lehce nervózní! :D

V týdnu jsem sháněla dárky pro rodinu. Rodičům jsem koupila knížku o ČR, snad jí ocení a budou se chtít něco dozvědět. Budu jejich první au pair z Česka, takže to je taky super. :) A ještě jsem jim koupila v Grešíkovi (obchod s přírodními "potravinami" jako jsou čaje, koření atd.) malinový sypaný čaj, Roibos s příchutí černého rybízu, grilovací bylinky a ořechy v medu, že jim z toho udělám takový balíček. Táta rád vaří, tak se jim to bude doufám líbit. No a dětem jsem koupila karty, mikádo, holčičce různý sponečky a gumičky a takový motýlky na záclonu a tak, klukovi postavičky slavných fotbalistů. Fotbalisti teda nejsou nic českýho, ale fakt mě nic nenapadalo. Ještě knížku Dášeňka, protože rádi čtou. :) No a sladkosti jsou samozřejmostí.. :)

Včera jsem byla ještě u zubaře s tím, že jsem objednaná jenom na kontrolu a hygienu! :D Nakonec jsem tam seděla dvě a půl hodiny a naši vyplázli 6 tisíc :D Trošku nečekaný výdaj, ale aspoň mám zuby v pořádku a nemusím se bát, že bych v Americe dala třeba 3x tolik... :)

Ambasáda

1. března 2015 v 22:50 Před odjezdem
Ahoj všichni! :)

Hned na začátku bych si chtěla nasypat popel na hlavu za to, že sem píšu po tak dlouhé době.. Ale znáte to, buď nemám čas, nebo zrovna není o čem psát, nebo jsem prostě líná :D Takže tímto se omlouvám těm (asi) pár lidem, kteří stále čtou.

A těď k tomu, o čem tenhle článek vlastně je.. :)

Nejdřív jsem musela počkat než mi přijde pošta z agentury. V obálce bylo spoustu papírů s návodem, jak postupovat při žádosti o vízum a co je všechno potřeba udělat před odjezdem, štítky na kufr, kartička se zdravotním pojištěním, DS-2019 a velká mapa Ameriky. Když jsem ty papíry pročítala, úplně jsem se do toho zamotala. Najednou takových informací, no prostě hrůza, ale jak jsem si to četla furt dokola, tak to bylo lepší :D

Řekla jsem si, že není na co čekat a že to začnu vyplňovat rovnou. Jenže hned na začátku jsem narazila, prvním krokem bylo nahrát fotku, jenže jsem zjistila, že mám jenom jednu, na které se směju :D Tak to jsem si řekla, že teda néé, protože nebudu riskovat, že pojedu do Prahy a oni mě pošlou pryč, protože nemám dobrou fotku :D Jako systém mi jí schválil, ale kdo ví, jak by to dopadlo :D Musela jsem teda druhý den do města nechat se vyfotit, vyplázla jsem dvě stovky a šla jsem zase domů. Rozhodla jsem se, že to budu vyplňovat až večer, aby to mohl taťka rovnou zaplatit.. Vyplňovala jsem to asi dvě hodiny, asi milionkrát jsem to kontrolovala, protože jsem se bála, abych tam neměla nějakou chybu. Ještě že se to všechno vyplňuje on-line a člověk to může kdyžtak opravit. V papírech by to bylo horší...

Jenže to jsem ještě netušila, co bude dál :DD Došlo na platbu, já nervák jako vždy a táta v pohodě :D Informace o platbě tam měli úplně pomotaný, dohromady údaje k zahraniční platbě s údajema k platbě domácí, no aby se v tom prase vyznalo. Teď táta to tam vyplnil a ono ho to hodilo nazpátek, že se to neshoduje... prostě sranda!! :D Hlavně, že všechny nezapomenou upozornit, že pokud bude platba provedena špatně, že je to nevratný poplatek tudíž nám nikdo nic nevrátí! :DDDD Vízum stojí 3840,- Ještě se tam muselo vyplnit číslo, které se mi vygenerovalo, aby tu mojí platbu rozpoznali... Nakonec to dopadlo dobře a hned druhý den jsem si mohla sjednat chůzku.

Nebylo na co čekat, schůzku jsem si sjednala na čtvrtek 26. února v 9:45. Autobus jel v 6 ráno, což je pro mě trápení vstávat takhle brzo...ale na druhou stranu jsem se zase těšila. Do Prahy jsem dorazila už ve třičtvrtě na osm, přesunula jsem se metrem na Malostranské náměstí, prošla jsem se přes Karlův most a dala jsem si kafe (stylově ve Starbucks :D)


K ambasádě to bylo z náměstí kousíček, přišla jsem před budovu a už po mě šli poldové :DD Né, jenom si kontrolovali, jesli jsem na seznamu lidí, co mají dnes schůzku a letmo se mi koukli do kabelky. Otevřeli mi dveře a za nima další dva. Prošla jsem kontrolou, ještě jsem mu musela otevřít peněženku, protože se mu něco nezdálo, prošla jsem rámem a mohla jsem jít dál... Počkat, než mi otevře dveře ochranka :D Jako terorista by tam neproniknu, to je fakt... Ale zase dobře, bezpečnost nadevše, že? Než jsem jela, bála jsem se, jak to bude probíhat a jestli mi to vůbec dají to vízum. Nakonec ani nevím, čeho jsem se vlastně bála, nic hrozného to nebylo. Přišla jsem k okýnku, tam jsem odevzdala všechny dokumenty (pas, fotku, DS-2019, potvrzení o SEVIS poplatku, DS-160 a potvrzení o zaplacení víza a sjednání schůzky). Tahle paní za okýnkem mluvila česky, dala mi brožuru s povídáním, že si to mám prostudovat a že si mám jít sednout a čekat, než mě zase zavolají... V knížce se psalo o lidských práve, co dělat, když se bude něco dít a tak... Pak mě zavolali a už jsme mluvili jenom anglicky. Jiná paní mi vzala otisky prstů a zeptala se mě, jestli jsem si pročetla tu brožuru. Já jsem řekla že jo a musela jsem jí říct, co je v ní napsáno. Ona mi řekla ok a ať si jdu zase sednout. :D Tak jsem čekala asi 15 minut to tak tipuju a pak mě zase zavolali, ale k okýnku, kde byl pán, docela sympaťák! Zeptal se mě na pár otázek - Kde budu bydlet, něco o těch dětech, co tam chci studovat a co chci dělat, až se vrátím zpátky do ČR... Já jsem mu odpověděla a on: OK, víza vám pošleme do čtyř pracovních dní! Já jsem se na něj koukla a hlavou mi problesko: A to je jako všechno? :DD A dokonce jsem mu to i řekla! :D On že jo, tak jsem poděkovala a šla..:D

Domů jsem přijela asi v jednu odpoledne, takže Praha jen na otočku. Na nádraží v Holešovicích jsem potkala kámoše, takže cesta busem hezky utekla. :)

Jestli to čte někdo, kdo se taky chystá, fakt se nebojte a berte to jako nutnost, kterou musí každý projít, nic to není. :)

Joo, ještě jsem vám zapomněla říct, že cestou na ambasádu jsem potkala Romana Vojtka!! <3 :DD

Dneska docela dlouhý, pokud jste dočetli, jste fakt dobrý! :)

Mějte se krásně! Terka