"Člověk, který cestuje s touhou dozvědět se, cestuje přes všechny dálky, hlavně k sobě samému…"
Jan Werich

Leden 2015

Novinky

25. ledna 2015 v 22:47 Začátek
Ahoj všichni :)

Jsem tu s dalším článkem, ve kterém vám povím, co se od středy událo nového.

V tu středu jsem si tedy skypovala s jednou rodinou, která žije nedaleko Manhatanu. Psala jsem, že bych si hrozně přála, aby to vyšlo... Bohužel se moje přání nevyplnilo a já musím hledat dál!

To byl ještě dodatek k minulému týdnu a teď ty novinky! :)

Novinka č. 1
V pátek mi přišla další nabídka, rodina bydlí kousek od Baltimoru, asi 40 minut od D.C., dvě krásný deti-kluci (4 a 9 let), domluvili jsme si skype na sobotu ve 4 hodiny odpoledne, já jsem za pět minut čtyři připravéná :D A NIC! Čekala jsem asi 20 minut a pořád nic. Pak mi přišel e-mail, že se hrozně omlouvá, ale že synovi přesunuli basket na dopoledne a zapomněla mi napsat e-mail o změně času. Říkám si ok, stane se, žejo. Tak jsme se domluvili na 8 večer. Zase čekám a zase e-mail, že se mi snažila dovolat, ale že: the line is busy :D Bylo mi divný, že skype je busy, to jsem nikdy nezažila. Začínalo mi to být podivný, že to pořád oddaluje a tak. Nicméně jsem potom zjistila, že mi volala na mobil, který jsem ale měla vybitý, takže se mi logicky nedovolala :D Proč mi ale volá na mobil, když jsme domluvený na skype a proč chce vůbec mluvit přes mobil, když to stojí peníze a nevidíme se, to fakt nevím... :D Napsala mi potom ještě jeden e-mail, ať jí pošlu číslo na mobil, že si teda v neděli zavoláme zase v 8 večer. V neděli jsem si říkala, ať už mi prostě zavolá, protože jsem věděla, že už bych k nim stejně nešla, kdyby mi nabídla match. Bůhví, jak by to pak vypadalo v tý rodině potom, když ani nejsou schopní udělat si čas na rozhovor! No a dneska :D lidi, já fakt nemohla! :DD V 8 jsem nastartovaná a ono zase nic! Po 45 minutách jsem se naštvala a napsala jsem jí e-mail, že nemám zájem! Tohle fakt né... Jako teď už se tomu směju, ale v tu chvíli jsem byla tak naštvaná! Žádný e-mail, nic. A ještě ke všemu mě drží v tom systému, takže mě nemůžou vidět další rodiny... No nic, budu opět čekat, jsem zvyklá :D Co si o tom myslíte?? :DD

Novinka č. 2
V noci mi přišel e-mail od koordinátorky z Virginie, že jedna její rodina hledá novou au pair, protože jejich stávající bude v únoru odcházet. Napsala mi, že se jim můj profil líbil a jestli bych s nimi nemohla mít skype. Oni se ještě nezobrazují v databázi rodin, ale moc ráda by mi o nich řekla víc a také by se chtěla něco víc dozvědět ode mě... :) Jenže v únoru? To je docela brzo :D Ještě nemám oběhané doktory a tak... No uvidíme, jak to dopadne, ale vědět o nich něco víc neuškodí. :)

Tak to byly novinky posledních dní, brzy se zase ozvu. :)

Mějte se krásně! Terka

Matching proces

21. ledna 2015 v 15:30 Začátek
Ahoj všichni!

Hledám, hledám, hledám... :D V programu jsem od 9. ledna a už od té doby mi chodí nabídky. Ani jsem nečekala, že jich bude tolik! Spoustu rodin jsem odmítla, protože bych se starala o hodně staré děti a to jsem nechtěla a nebo bydleli uprostřed ničeho.. :D

Už jsem i skypovala s pár rodinkama, asi se třema. Bohužel si ale vybrali někoho jiného. Ta poslední ze tří se mi docela dost líbila. Žijí v Californii na předměstí San Jose, asi 40 minut od San Francisca. 3 děti-holčičky, dvouletá dvojčátka a čtyřletá holčička. :) Bylo by to docela dost práce, protože s tak malýma dětma musí být člověk pořád, ale mě se to docela líbilo, ikdyž jsem si vždycky přála být na východě USA, nejlépe někde blízko New Yorku... Bohužel to nevyšlo a rodinka si vybrala někoho jiného.. Třeba to tak mělo být, určitě jo! :)

V pondělí jsem zajela do Liberce za bratrancem a sestřenicí, jsou to takoví ňuňíci oba dva. :) Vilémovi bylo zrovna 9 měsíců a Johance je asi 3,5 roku. S Vildou to byla docela makačka :D Ale byl to hezký den a hrozně jsem si to s nima užila! Domů jsem dorazila v půl jedenáctý večer a byla jsem úplně mrtvá! :D

No a dneska! Skype s rodinkou, která se zdá být hodně super! Mají klučinu skoro 6 let a holčičku 2 roky a 3 měsíce. Bydlí asi 30-40 minut od centra Manhatanu. Mamka je Polka a taťka Rus (nebo obráceně? :D), ale oba se narodili v Americe, byli hrozně milí. Taťkovi jela pusa hrozně, byl hrozně sympatickej... Mamča tak jako většinou jenom přikyvovala a občas něco řekla. Skype jsem měla v půl jedný odpoledne, takže u nich bylo 6.30 ráno. Bylo to trochu narychlo, během 25 minut jsme se loučili. Ale řekli jsme si, že si kdyžtak napíšeme maily a nebo zavoláme. Byla bych jejich první au-pair a hodně opakovali, že by chtěli, abysme trávili i čas společně, třeba o víkendech a tak. :) Samozřejmě jestli budu chtít... Tak uvidíme, přála bych si, aby to vyšlo!! ;)

Mějte se krásně a brzo se zase ozvu! Terka

Přihláška a interview

19. ledna 2015 v 0:19 Začátek
Ahoj všichni, kdo zabrousili do končin mého blogu... :)

Jak to začalo? Byla jsem 8 měsíců jako au pair v Anglii, ale protože to nebylo zrovna ideální, rozhodla jsem se, že odjedu do Ameriky, což byl vždycky můj sen.

Ještě v Anglii jsem se spojila s CulturalCare agenturou, kde jsem jim vysvětlila mojí situaci. Paní byla velmi milá a ochotná, všechno mi vysvětlila a nabídla mi, že mi pošle odkaz na vytvořenou on-line přihlášku, kde můžu informace pomalu začít vyplňovat. Začala jsem s vyplňováním těch nejjednoduších věcí, kde se člověk nemusít tolik rozepisovat, nakonec to vyšlo tak, že ty "nejtěžší" věci na vyplnění mi zůstaly už na doma. Když jsem měla všechno hotové, domluvila jsem si schůzku v Praze.

8. ledna jsem se tedy vydala do Prahy, byla to docela sranda. Měla jsem se předtím sejít s dalšími au pairkami, které tam šly taky. Jenže jedna psala, že to z práce stihne jen tak tak na tu schůzku a druhá mi napsala, že bude mít asi hodinu zpoždění. No a co teď? :D Tak jsem zavolala kamarádce, která žije a studuje v Praze a zašly jsme na kafe. Pak jsme šly na místo setkání s tou druhou au pair. Když jsme se navzájem našly, vyrazily jsme na mínto. Trošku jsme se ztratily, ale jenom trošku... :D No, schůzka jako taková byla v pohodě, v podstatě jsem všechno už věděla. Taky proto, že pro mě to byl krok k au pairství poslední... Pro ostatní holky to byl krok první. Po skončení této schůzky si nás tam paní některé z nás nechala, aby si s náma promluvila a pak nás vyzkoušela z angličtiny. Ta zkouška spočívala v tom, že se nás každého zeptala na jednu otázku v angličtině a my jsme jí odpověděli. A to bylo všechno :)

Příští článek bude o hledání rodiny... :)

Mějte se krásně! Terka